Českou krimi-komedii Ten, kdo tě miloval zrežíroval a napsal podle stejnojmenné knižní předlohy Marie Poledňákové režisér a scenárista Jan Pachl (seriály Rapl a Cirkus Bukowsky, dvojice filmů Gangster KA a Gangster KA: Afričan), který si chtěl natáčení temných a seriózních kriminálek zpestřit něčím odlehčeným. A jelikož původní román z roku 2016 je též víceméně vážnou kriminální detektivkou, obohatil jej o komediální stylizaci, ze zesnulého vyšetřovatele udělal ducha a výsledek je nyní prodáván jako vánoční rodinná kriminální komedie vhodná pro diváky všeho věku (přičemž pro děti ale moc vhodná není – ne snad nutně proto, že by děti nerozdýchaly zápletku s mrtvým tatínkem, ruskou mafii nebo sex ve školní ředitelně, ale protože by se u filmu pravděpodobně dost nudily).

 

Přestože film Ten, kdo tě miloval Marie Poledňáková nerežírovala, tak je na něm výrazně znát její povědomý autorský vklad – svou strukturou totiž dost nápadně připomíná její pozdní snímky Jak se krotí krokodýli, Líbáš jako bůh a Líbáš jako ďábel, a to zejména v tom smyslu, že jsou přeplněné zbytečnými postavami, jejichž konání film sleduje bez ohledu na to, jestli má, nebo nemá cokoli společného s hlavní zápletkou, čímž je uměle vytvářen dojem, že se ve filmu pořád něco děje, ale ve skutečnosti se toho děje povážlivě málo a příběh přešlapuje na místě (v tomto případě asi hodinu z celkové devadesátiminutové stopáže). Generická kriminální zápletka, točící se kolem domnělé nevěry a jakýchsi údajných důkazů o mafiánské korupci, které si různé postavy nesmyslně předávají mezi sebou jako Černého Petra, je vyloženě chabá, stejně slabá a neintenzivní je i komediální složka snímku a i to málo, co film obsahuje, je vyprávěno zmateně a za přispění řady naprosto nesouvisejících vedlejších příběhových linií:

 

Líný humor je přitom obvykle generován tím nejjednodušším a nejpodbízivějším způsobem, takže i podprůměrně vtipná, nepříliš využitá a de facto náhodná zjevení ducha, komentujícího dění okolo sebe s ironickou nadsázkou, působí nakonec jako malé ostrůvky naděje (byť není jasně definováno, nakolik může do světa živých zasahovat – když hrábne rukou po papíru, ruka mu projde skrz, jindy ale s tou samou rukou může psát po zamlženém skle). Zdaleka nejvtipnější na celém filmu je vánoční dodávka s nápisem „Tdd, něco, něco, Vánoce“, při jejímž lakování vzali v lakovně až moc doslova pokyn, co na ni mají napsat. Více než vtipy tak mají šanci uvíznout v paměti spíš ty momenty, které působí vyloženě křečovitě a bizarně:

 

Co se týče hereckých výkonů, tak prakticky o nikom nelze říct, že by předváděl nějaký výrazný, přesvědčivý a zdařilý výkon – akorát Hynek Čermák zvládá s přehledem vícero poloh své postavy, která i přes značně podivínský zevnějšek sklízí úspěchy při nadbíhání mladší partnerce, přičemž nevyrovnaně balancuje na hraně mezi nevinnou zamilovaností a chorobnou posedlostí. Lukáš Vaculík je výrazný akorát tím, že ve všech svých scénách žvýká žvýkačku takovým způsobem, že nesnesitelněji už to nešlo. Výkon Soni Norisové alespoň místy emocionálně odpovídá tomu, že její hrdince čerstvě zemřel manžel, což se o Evě Holubové v roli matky zesnulého nebo o představitelích jeho dětí říct nedá. Ostatní postavy jsou už jen ploché figurky a karikatury.

 

Film Ten, kdo tě miloval je nevydařeným skloubením komediálně rodinného světa Marie Poledňákové s drsným a dospělým kriminálním světem režiséra a scenáristy Jana Pachla. Kromě řádně skřípajícího střetu dvou nesourodých žánrů snímek trpí především plytkostí zbytečně roztahaného děje, jemuž schází nejen napětí a překvapení, ale i tempo a rytmus. Ani technické kategorie, jako jsou kamera či střih, nemají příliš vysokou úroveň a potvrzují, že snímek byl pro filmaře spíš povyražením a bokovkou před druhou sérií seriálového Rapla. Přesto je šance, že se vám film líbit bude a dobře se u něj zasmějete, ale jen pokud se vám líbí a přijdou vám zábavné i výše zmíněné poslední filmy Marie Poledňákové.

P.S. Z traileru to vypadá, že postava Evy Holubové je zároveň vypravěčkou příběhu, ale není tomu tak.