Nebo je dost pravděpodobné, že by Stallone skončil jako druhořadý herec v zapomenutých a nesmyslných dramatech, jakým je právě i jeho další pokus o vybočení za zajetého schématu jeho rolí, které už započal velmi dávno v dramatu P.Ě.S.T., a které si pak ještě několikrát zopakoval, ať už pokusem komediálním (a muzikálním) v Kočičím zlatu nebo pokusem dramatickým, ne-li už přímo charakterním, v Zemi policajtů. Reach Me je dalším Slyovým "úletem", kterého se loni dopustil i jeho akční kolega Arnie v zombie dramatu Maggie. V Reach Me se celá zápletka točí kolem motivační knihy se stejnojmenným názvem jako film, jejíž autor je pro všechny protagonisty mozaikovitě laděného příběhu záhadou, na kterou se snaží přijít. Autora knihy se snaží vypátrat bulvární novinář Roger (Kevin Connolly), který pracuje pro svého šéfa hledajícího patřičnou životní i uněleckou "flow" Geralda (Sly). Z početného zástupu postav můžeme vypíchnout ještě agresivního policistu pracujícího v utajení Wolfieho (Thomas Jane), který se snaží najít odpuštění u alkoholického kněze otce Paula (Danny Aiello). Pak jsou tu ještě propustěná trestankyně Colette (Kyra Sedgwick), dvojice mafiánských pohůnků, kteří se chtějí vzepřít svému šéfovi Teddymu (Tom Sizemore), slizký herec Kersey (Cary Elwes), který "zaučuje" při erotické scéně naivní začínající Eve (Elizabeth Henstridge). A tak dále a tak dále. Všechny ale pojí knížka Reach Me. Každou z postav ovlivní různým způsobem.
Reach me ale působí přinejmenším zmateným a nesoudržným dojmem. Převážně pro televizi pracujícímu režisérovi Johnu Herzfeldovi, který v devadesátých letech zaujal originální noirovkou Drsný a drsnější a zasadil se o hollywoodskou kariéru našeho Karla Rodena v 15 minutách, se Reach me rozpadlo pod rukama a soudržnosti a originality takových kousků jako Crash nebo Magnolia nedosáhl ani omylem. Možná za to mohl neortodoxní způsob financování filmu, kdy se tvůrci v čele s režisérem Herzfeldem, Stallonem a producentkou Rebekah Chaney snažili film finančně založit pomocí crowdfundingových webových stránek Kickstarter a Indiegogo sbírajících příspěvky od fanoušků filmu poté, co od jeho financování vycouvali originální investoři. Ti možná tušili, že drží v rukou černého petra.A tím také zmateně a diletantsky působící rádoby nezávislé a rádoby tarantinovské drama je. S úctyhodným hereckým ansámblem rozdílné hvězdné svítivosti od té nejvyšší (Stallone) až k té nejmenší nebo skoro zapomenuté herecké gardy (Tom Berenger, Aiello ad.) tu Herzfeld upekl až přiliš mnoha chuťmi zapáchající a chutnající neonoir, který má ale tu smůlu, že není ani ryba ani rak. Nevím, zda je víc nepovedený, nebo víc odfláknutý, výsledek je ale tragický, což výmluvně dokládá i kuriózních 0% na serveru Rottentomatoes. Reach Me se ani nepromítalo v kinech a podobně jako nedávná "šílenost" Kung Fury se v USA dostal rovnou na internet. V jiných zemích jako v Holandsku nebo ve Velké Británii se ale Reach Me dočkalo alespoň klasického uvedení na DVD a Blu-ray.
Vraťme se ještě na chvíli zpátky k Sylvesteru Stalloneovi, kterým jsme tuto recenzi začali. Jaké je tu jeho herectví? Jak se změnilo například od doby, kdy se pokoušel vybočit ze své rockyovské a později i rambovské šarže? Převádí tu Sly dobrý herecký výkon? Na všechny tyto otázky je snadné odpovědět a Reach Me je toho zářným dokladem. Stallone se všem klasickým a známým charakteristikám vymyká. Stallone není ani dobrý, ani špatný herec. On je zcela svůj a v Reach Me předvádí, že dokáže být zároveň prkenný charakterní herec, který přitom dokáže být i svým vlastním způsobem právě v této prkennosti jaksi přesvědčivým. Podobně jako u Arnolda v Maggie, i u Slye zde mu fandíte, aby ho měli rádi nejen jeho skalní fandové, ale i náročnější publikum a kritika. Nakonec ale stejně všichni doufáme, že se Sly vrátí tam, kam patří, do akčního filmu, který mu přeci jen sedí lépe než part mentorujícího "bosse" a příležitostného umělce, hledajícího svou životní flow.Reach me je odstrašující příklad nezávislého dramatu, které se za A) pokouší už se značným zpožděním svézt na vlně tarantinovských kultovních kriminálek, jako byli Gauneři nebo Jackie Brown, a za B) snaží napodobit vyprávěcí strukturu mozaikovitě laděných epických dramat typu Magnolia a Crash, a selhává na obou frontách. Přitom je ale Reach Me filmem, který se dá bez větší úhony "přežít" a není k nesnesení nudný jako jiné špatné a nepovedené filmy. Reach Me je svým způsobem "kontroverzní", je to ale kontroverze umělá, nikoliv skutečná. Reach Me je odpočinkovým filmem, kterému podráží hliněné nohy jeho vlastní přehnané ambice. Stojí ale za vidění, i kdyby jen kvůli tomu, že je to film, který "nikdo" neviděl.
PS: Kuriozitou na závěr je pak fakt, že návrh obalu knihy Reach Me, která ve filmu "vystupuje", vytvořil sám Stallone, který se nikdy svými výtvarnými vlohami netajil.
