Adaptace úspěšných knih jsou už dlouhá léta velice populární a obvykle přisypou do pokladen kin nemalé částky. Temné thrillery, které nenechají diváka do poslední vteřiny vydechnout, bývají oblíbené a často i povedené a nejednoho z nás baví lámat si hlavu nad tím, jak to vlastně celé doopravdy je. Vzpomeňme si třeba na perfektní Zmizelou, Muže, kteří nenávidí ženy, Dívku ve vlaku nebo spíše hororové To. Žena v okně měla velký potenciál. Kvalitní předlohu, zajímavý příběh, poutavé trailery, hvězdné obsazení, zkušeného režiséra a šanci zase jednou diváka uhranout. I přes to všechno se očekávané mrazení v zádech po celých 101 minut nedostavilo.

Anna Fox (Amy Adams) trpí agorafobií, což je úzkostná porucha, která se projevuje strachem z veřejných prostor a míst, kde by nebyla dostupná pomoc. Osoba trpící agorafobií se bojí opustit domov, ale pracovat a přijímat návštěvy bez problémů zvládne. Fobie se projeví ve chvíli, kdy člověk vystoupí ze své zóny bezpečí. Zpět ale k Anně, hlavní postavě filmu. Ta sice bojuje s démony ve své hlavě, ale to jí nepřekáží v tom, aby tajně sledovala z okna vše, co se děje v jejím okolí.

Když se do protějšího domu nastěhují noví sousedé, má o zábavu postaráno. Při jedné ze svých šmírovacích akcí uvidí Anna přes okno svého domu vraždu ženy, která ji před nedávnou dobou navštívila. Anna vše ohlásí policii, která ale nenajde žádné důkazy, že by se něco podobného v domě stalo. Důvěryhodnost hlavní hrdinky podkopává také fakt, že její psychický stav není zrovna vyrovnaný.

Že to zní zajímavě? Ano, na papíře tohle funguje více než obstojně. Na plátně je to ale horší. Necelá hodinka a třičtvrtě není pro tento typ filmu nic neobvyklého. Je ale důležité, jak tuto stopáž tvůrci využijí. Zkušený režisér Joe Wright, který má za sebou oceňované Pokání, Pýchu a předsudek nebo Nejtemnější hodinu, a (divadelní) scénárista a herec Tracy Letts (scénář k Blízko od sebe a Zabiják Joe) dokázali zajímavý a poutavý příběh natočit jako natahovaný, nepřehledný, často nelogický a zmatený sled scén, kterému alespoň vévodí perfektní výkony nejen skvělé Amy Adams, ale i ostatního hereckého ansámblu.

Uměle natahovaná stopáž filmu se projevuje nejvíce v nepříliš povedených záběrech na různé detaily v domě, jako je třeba kapající kohoutek, který s celým příběhem nemá v podstatě nic společného. Nepřehlednost filmu může být záměrem. U nedávno uvedeného oscarového The Father (Oscarová recenze: The Father) byla perfektně zachycena mysl stárnoucího člověka pomocí různých scén a prostřihů. Žena v okně se možná snažila o něco podobného, ale příliš se to nepovedlo.

Těkavá kamera a zmatečné prostřihy nepůsobí na diváka jako by se dostal do hlavy psychicky nemocné Anny, ale jako by to tak bylo prostě natočeno. Bez jakékoliv autenticity, která se dostane pod kůži. Anna sice trpí nějakou fóbií a je potřeba na plátně ukázat, jak se takový člověk chová, ale ve chvíli, kdy divák sleduje už poněkolikáté její vyděšený výraz nebo leknutí, při kterém byste se měli leknout společně s ní, je to spíše únavné, než že by to mělo udržet pozornost sledujícího.

Příliš neuspokojí ani závěr, který je naopak oproti rozvleklé většině rychlý, postrádá nějaký wow efekt a nevyvolá takřka žádné emoce ani mrazení v zádech, zcela typické pro tyto filmy. Prostě tak nějak vyšumí, neurazí, nenadchne. Škoda!

Jsou ale i věci, které se na Ženě v okně dají hodnotit kladně. V první řadě jsou to herecké výkony. Amy Adams už několikrát dokázala, že je skvělou herečkou, což ocenila i Akademie, která jí nadělila šest nominací na Oscara (prozatím neproměněných). Její agorafobická Anna je uvěřitelná a opravdová, a to i díky tomu, že se kvůli roli dokázala změnit i fyzicky. Časté detailní záběry na její obličej ukazují, jak dobře umí pracovat s mimikou a emocemi a její stupňující se šílenství přesvědčí každého diváka o jejích kvalitách. V podstatě celou stopáž filmu nesleze Amy Adams z plátna a je to dobře. Právě ona a její přesvědčivé monology dělají film lepší.

Určitě je třeba zmínit dvě menší role, které si ale bez problémů ukradnou celý prostor zcela pro sebe. Jde o skvělou Julianne Moore a Garyho Oldmana. Perfektně hraje také svého podivína Fred Hechinger. Vyzdvihnout je třeba také hudební doprovod, který má na svědomí Danny Elfman (Muži v černém, Velká ryba, Alenka v říši divů), jehož portfolio je natolik rozsáhlé, že jeho volba byla v podstatě sázkou na jistotu.

Věřím, že někoho může Žena v okně nadchnout. Pro někoho může jít o zcela ojedinělý zážitek, při kterém bude napnutý až do závěrečné scény. Pro většinu bude ale tento snímek jen jedním z mnoha. Žena v okně vzbuzovala velká očekávání, která nebyla zcela naplněna, ve svém nepovedeném zpracování spíše zklamala a svůj potenciál promarnila. Je to překvapivé, protože jde o téma velice zajímavé, poutavé a divácky oblíbené. Chopili se jej zkušení lidé, tak proč to dopadlo, jak to dopadlo? Pokud ale máte rádi Amy Adams, určitě filmu dejte šanci. Ona je tou, kdo drží film malinko nad průměrem.

Oficiální trailer filmu Žena v okně