Animovaná klasika jako Želvy Ninja musela zákonitě v dnešní době přesycené rebooty a remaky přijít s novou, vysokorozpočtovou verzí v bombastickém duchu dnešních moderních blockbusterů. Čtyři obojživelníci z New Yorku, kteří mají rádi pizzu a ovládají bojová umění, jsou v popkultuře zakotvení již více než třicet let, a to jak z hlediska původních komiksů nebo kultovního animovaného seriálu, ale také trojicí hraných (a také značně bizarních) celovečerních filmů z devadesátých let a vcelku nezdařilým animovaným rebootem z roku 2007. V době, kdy mezi nejúspěšnější filmy roku patří komiksové velkofilmy nebo série Transformers, byl do zbraně povolán ten nejpovolanější – Michael Bay.

Ten se jako producent ujal zbrusu nového hraného rebootu s mo-cap želvami slibujíce další ze strhujících blockbusterů, které ukojí jakoukoliv věkovou skupinu. Produkční dohled se u tohoto filmu zdá přitom zásadní, protože na režijní stoličku nových Želv Ninja usedl rutinér Jonathan Liebesman, jehož styl se zdá býti dosti ovlivněn tím Bayovým – až tak moc, že je film mnohdy popisován jako suchá nápodoba Transformers. Ne zcela tradiční nová podoba želv (vypadají jako mix Shreka a 50 Centa), snaha o stvoření nové „brainless“ franšízy a obava z rutinérství výsledného filmu moc na celkovém očekávání diváků nepřidala. Jak film nakonec dopadl, jste se mohli dočíst v mnoha (převážně negativních) recenzích.

O příběhu (případně herectví Megan Fox v roli April O’Neill) se asi nemá cenu rozepisovat, protože je tradičním origin story se záporákem, který chce ovládnout svět. Co je ale na nových Želvách pozoruhodné, je to, jak věrné dokáží být své předloze kresleného seriálu, který byl výhradně zaměřen na dětské diváky a jak vcelku nenásilně a (v rámci filmu) i invenčně dokáží pracovat se svou mnohaletou mytologií. Zacílení na omladinu (tzn. děti v pubertě) zde dalo stvořit nevážně se beroucímu akčnímu dobrodružství, v němž je reflektována jak současná popkultura, tak přítomen i všudypřítomný nadhled, který stále divákovi podprahově podsouvá, že to, co sleduje, je ve výsledku vlastně strašná „kravina“.

Sluší se však říct, že na rozdíl od předimenzovaných Transformers také rychle odsýpající a také KRÁTKÁ podívaná, v níž je neustálý přísun akčních atrakcí, tak i vtipných scén, které obstarává čtveřice sehraných želvích charakterů, dokonce i postavy lidské (kameraman v podání Willa Arnetta). Všudypřítomná rovina sebeironie, v níž je každý nereálný (ne že by něco jako „realita“ ve filmu jménem Želvy Ninja existovalo) či absurdní čin shozen humornou průpovídkou, může činit film koukatelný i pro dospělého diváka, který je ochoten překousnout pár vskutku infantilních scén.

V loňské letní sezóně se sice objevilo spoustu lepších blockbusterů, Želvy Ninja se však v jejich konkurenci neztratí, protože bezproblémově fungují jako dokonale ošetřený velkofilm pro neodrostlé publikum, v němž mladí ocení přísun atrakcí a hravost, pro starší je film zase příliš krátký na to, aby se stal ubíjejícím. (7/10)

Capturing the Turtles

OBRAZ A ZVUK:

Může film (a ještě k tomu blockbuster) z produkční dílny Michaela Baye vůbec vypadat špatně? Zřejmě ne, protože Želvy Ninja nabízejí další audiovizuální absolutorium, co se týče 2D – skvěle vypadající a přehledná akce, vyvážené barvy (každá postava je de facto barevně oddělená od druhé), skvělý kontrast mezi tmavými a světlejšími částmi obrazu. Samotné želvy (a triky) obecně vypadají sice krapet digitálně, při takovém typu filmu to však příliš nebije do očí. Pokud by se chtěli diváci v budoucnu k Želvám Ninja vrátit, tak jistě ke 2D verzi, protože ta 3D toho obecně moc navíc nepřidává.

Třetí rozměr je totiž jen stěží postřehnutelný a vlastně i zcela zbytečný, když si uvědomíte, že Liebesmanova akce není zase tak založena na dlouhých jízdách jako u Baye, ale soustředí se zde více na střih. U akčního blockbusteru zarazí také minimum 3D atrakcí vystupujících ven z televize (nejvíce však u honičky ve sněhu) a vlastně i minimum hloubky v obrazu – něco málo může divák postřehnout při průletech nad městy nebo jízdách v kanále, jinak je film až nepostřehnutelně plochý. Třetí rozměr pak nejlépe vynikne při úvodních a závěrečných komiksových titulcích, kde se přes sebe překrývá několik komiksových ploch.

Co se týče zvuku, vlastně vás mohu odkázat k recenzi na Transformers: Zánik - BD roku 2014, protože zvukový mix v Dolby Atmos je opět dotažen k dokonalosti, co se týče opojnosti klasických „akčních“ zvuků jako výbuchů, úderů nebo střelby, zároveň potěší hladkou srozumitelností a odděleností dialogů od ruchů prostředí.

Meet Weapons  

BONUSY:

Na 2D disku si můžete užít se želvami skoro hodinu bonusů, v nichž se proberou hlavně technické aspekty (natáčení pomocí motion capture, ve 3D) nebo hudba. Nutno však podotknout, že žádný z nich nepřináší žádný hlubší pohled na problematiku fenoménu či natáčení a obsahuje spíše jen vzájemnou adoraci profesí, promo řeči tvůrců o jedinečném projektu a vzpomínky herců na natáčení.

Potenciálně nejzajímavější (a také nejdelší) kousek „Digitální realita“, jenž popisuje náročný proces vzniku filmu pomocí motion capture a přenesení hereckých výkonů do počítače, postupně začne ztrácet na působivosti, když začnou tvůrci a herci danou technologii, která se dostala do širšího povědomí díky postavě Gluma z trilogie Pán prstenů (což je asi před dvanácti lety), popisovat jako něco novátorského a začnou vysvětlovat ty nejbanálnější detaily jejího fungování. Kdo viděl mnohem zdařilejší a komplexnější dokumenty u Pána prstenů, Avatara, Hobita nebo Úsvitu Planety opic, může přeskočit na další minidokument.

„Chytej! Želvy ve 3D“ je čtyřminutovým ospravedlňováním třetího rozměru ve filmu, který opět neříká nic nového – režisér diváky ujišťuje, že chtěl, aby se v kině mohli dostat do blízkosti želv a naplno s nimi prožívat jejich dobrodružství. Rovnou můžete přeskočit i šestiminutové „Není snadný bejt zelenej“, v němž představitelé hlavních rolí mluví o tom, jak na Želvách Ninja vyrůstali a že se jim tímto natáčením splnil sen. Pokud si chcete oddechnout od propagace filmu, můžete si pustit patnáctiminutový přírodopisný dokument o želvách "Evoluční mix", v němž se však probírá i využívání zbraní.

Nejzajímavějším kouskem bonusů je nakonec „Želví rock“, který v pěti minutách přiblíží proces skládání orchestrální hudby Briana Tylera, protože se z něj skutečně dozvíte více než tradiční vzájemné poplácávání po zádech. Bonusovou nabídku zakončuje vcelku nadbytečný prodloužený konec, který uzavírá dějovou linii April O’Neil, videoklip ústřední písně Shell Shocked a také minutu a půl dlouhý pohled na jeho natáčení, kterým provede mimózní americký rapper Wiz Khalifa. 

Natáčení videoklipu "Shell Shocked"