Recenze: Cesta do lesa

Vydáno: 03.10.2012 18:00 - Kateřina Hejdová | foto: Aerofilms

Moderní romantické podobenství světa Cesty do lesa, v němž čistá láska vítězí nad intrikami nepřejícných lidí, se může směle hlásit k Vorlově Cestě z města. Volné pokračování kultovního filmu z roku 2001 vzdává kromě jiného hold lesákům a rolníkům, "kteří statečně čelí přírodním živlům a agresivitě měst".

Cesta do lesaRecenzoval/a Kateřina Hejdová dne 03.10.2012 18:00. Moderní romantické podobenství světa Cesty do lesa, v němž čistá láska vítězí nad intrikami nepřejícných lidí, se může směle hlásit k Vorlově Cestě z města. Volné pokračování kultovního filmu z roku 2001 vzdává kromě jiného hold lesákům a rolníkům, "kteří statečně čelí přírodním živlům a agresivitě měst". Hodnocení: 4
Cesta do lesa
Cesta do lesa
Romantická komedie
Česká republika, 2012 , 110 min.

Režie: Tomáš Vorel
Scénář: Tomáš Vorel, Bára Schlesinger
Kamera: Tomáš Vorel
Hudba: Michal Vích
Herci: Tomáš Vorel ml., Anna Kameníková, Tomáš Hanák, Bolek Polívka, Eva Holubová, Jiří Schmitzer, Bára Schlesinger, Marie Štípková, Milan Šteindler, Vojta Vovesný

Česká premiéra: 04.10.2012

Hodnocení: 8/10
Už první záběry filmu jasně napovídají, že Cesta do lesa patří do party vizuálně a dramaticky naprosto specifických filmů Tomáše Vorla. Kromě režiséra byl tentokrát ale i producentem, scenáristou, kameramanem a hercem. Do hlavní role navíc obsadil svého syna, takže Vorlovská pečeť je na Cestě do lesa ještě nápadnější. Snímek, který navazuje na Cestu z města, je díky tomu kompaktnější než jeho předchůdce. I když... ani v jednom případě se nespletete. Nikdo jiný než Tomáš Vorel by u nás film, který staví především na obrazech, náladách a paradoxech moderní civilizace, nejspíš nenatočil. A pokud už, výsledek by byl nejspíš směšný.
Jak je možné, že u Vorla ekologicko-společenské téma o tom, jak ve městě "hrábne" časem každému, pořád funguje? Jednak proto, že jak poznamenal Vorel mladší, jeho otec je skutečný ekoterorista. Tudíž ví, o čem točí. A druhak proto, že ta ekologie je v obou případech tak trochu schovaná za místy dost vypjaté příběhy hlavních hrdinů. Markéta (Bára Schlesingerová, dříve Nimcová) z Cesty z města po jedenácti letech dospěla v ženu a vychovává s dnes už manželem Honzou (Tomáš Hanák) dvě děti. Na vesnici, kde se tehdy s ajťákem Honzou potkala. A kam on za ní utekl z Prahy a svého světa vědy a techniky. Marákovi dnes žijí víceméně spokojeně v bezprostřední blízkosti lesa, kam jejich pubertální dcera Anyna (Anna Linhartová) chodí hledat životní moudrost svojí matky.
Právě záběry z lesa plné barev a světla jsou ve filmu těmi nejpůsobivějšími momenty - chvílemi už jen čekáte, až zpoza stromu vyskočí pohádkový skřítek. Místo toho se ale mezi kmeny prohání bláznivá dcerka "naplaveniny" z města, jak Maráka dodnes titulují někteří vesničané. Sousedské vztahy Marákových jsou bezproblémové jen na první pohled. Markéta se zabývá pěstováním konopí, sběrem lisohlávek a pořádáním léčivých seancí, což způsobuje nechápavé vrtění hlavou ostatních lidí z vesnice. Pořád ji ale akceptují víc, než jejího manžela Honzu, který se jako "ajťák" na vesnici samozřejmě nechytil a živí sebe a rodinu jak může. Třeba coby lesní dělník.
Uzavřený rodinný život Marákových má ale pochopitelně největší dopad na jejich děti. Zatímco starší Anyna ve škole propadá, za rodinu (a hlavně svoji matku) tvrdošíjně bojuje, mladší Sayen zatím řeší jen důvody, proč doma vlastně nemají televizi. Původně úsměvné konverzační potyčky nabírají na vážnosti poté, co Anyna v lese jednoho dne narazí na lesnického adjunkta Ludvu Papoše (Tomáš Vorel ml.). Veškerou svojí silou se do něho totiž opře: "Vždyť zabíjí zvířata!" Společná láska k lesu je ale silnější a Ludva Anynu i přes veškeré výhrady začne přitahovat. Jenže na vesnici není nic jednoduché a Ludvův otec (Bolek Polívka) si mezitím vyhlédne pro syna jinou nevěstu, učitelku Anyny a dceru Ludvova šéfa Lídu (Marie Stípková). Revírník Josef Cvrk (Jiří Schmitzer) je ostatně strůjcem vícera problémů.
Boj o Ludvu záhy nabere až katastrofických rozměrů. Všechno sleduje zpovzdálí právě sedlák Papoš starší se svojí manželkou Vlastou (Eva Holubová), lesní dělnicí. O synově vztahu s Anynou nemá ani páru, stejně jako netuší, že jeho žena našla u Markéty Marákové pochopení při řešení manželských problémů. Má svůj statek a polnosti, celý rok se stará o úrodu, chodí střílet divočáky nebo chlastá v hospodě (což mu manželka vyčítá). Papošových dcera má za manžela Vietnamce, což je ovšem jen jeden z důvodů k Papošově nespokojenosti - ne, že by byl vyloženě rasista, jen nechápe, proč si jeho dcera nevzala "někoho normálního". Dokonalý pohled zvenčí na přemýšlení vesničanů, pro které je cokoliv cizí a neznámé zároveň nebezpečné.
Stejně se ostatně pořád dívají na Marákovi, původně naprosto nesourodý pár, kterému se hledání rodinného ráje vymkne z rukou. Původní naivní představy o šťastném žití v přírodě mimo dosah civilizace padly a manželé jsou nuceni si bez okolků přiznat si svou bídnou situaci. Obzvlášť poté, co Markétinu seanci u domu přeruší policejní hlídka a Marákovou starší zatkne za šíření a prodej omamných látek. Že za udáním stojí Papoš spolu s lesníkem Cvrkem, je vlastně vedlejší, viníka průšvihu nikdo nehledá. Ludva má sice podezření, ale poněvadž je to povahou měkota, otce ani svého šéfa se obvinit neodváží.
Nad Marákovými se ovšem stahují mračna, Markétě hrozí vězení a rodina je tak nucena prodat dům a zaplatit soudem nařízenou pokutu. Všechno změní až oznámení o svatbě Ludvy s Anynou, jejichž vztah se filmem line víceméně na pozadí hlavního děje. A v utajení. "Na vesnici je všechno živé, divoké a nevypočitatelné. Ve městě je naopak všechno naplánované, nudné, sterilní, předvídatelné," tvrdí režisér, jehož poslední film je skutečně divoký a nevypočitatelný. Nebýt ale osvědčených hereckých es jako je Holubová, Polívka a Schmitzer, cesta do lesa by zůstala možná poloviční. To oni dodávají Vorlovým postavám nedocenitelný punc skutečnosti - vesnické burany si ostatně všichni tři už zahráli. V Cestě do lesa jim ale chybí i sarkasticky výsměšný tón pobavení se nad jejich hloupostí.
Vorel ostatně při psaní scénáře (společně s Bárou Schlesingerovou) vycházel z vlastního života, který děj filmu částečně kopíruje. Poprvé vzal tentokrát ale do ruky i kameru a přestože přiznával obavy, výsledek je skvělý. Záběry českých lesů, luk a hájů za doprovodu hudby Michala Vícha dělají z jeho posledního snímku skutečnou filmovou oslavu české přírody. Obzvlášť působivé jsou pak chvíle, kdy se Anyna v lese potkává se zvířaty a rozpráví s nimi. Dokud jí jednou v noci Ludva před očima nezastřelí srnu. Podle Vorla je oproti Cestě z města tenhle film drsnější a autentičtější. Ano, hlavní hrdiny nechá tentokrát takzvaně natlouct si ústa.
I přesto všechno ale hlavní linie příběhu vyznívá vlastně jako staromilecká pohádka o ztraceném a znovunalezeném štěstí. Kdo má jen trochu rád českou krajinu, Cestě do lesa zřejmě neodolá i bez ohledu na spletitý děj. Kdo viděl Cestu z města, nevyhne se mile nostalgické vzpomínce na první roky 21. století. A kdo má rád nekonvenční filmařinu, bude nadšený. Přesně jak řekl před premiérou Tomáš Hanák: "Pokud si alespoň někdo po filmu položí otázku, zda jeho vlastní život není jen systémem nadiktovaná existence, pak díkybohu za Vorla".


Český trailer filmu Cesta do lesa


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova filmserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY