O tom, že loučení se svobodou může skončit úplně jinak, než si člověk myslí, už jsme se mohli přesvědčit v Pařbě ve Vegas nebo aktuálně v jejím následníkovi Pařba v Bangkoku. Napadlo vás ale někdy, že podobně se může zvrhnout i stejná akce, kterou organizují ženy? To se nám snaží ukázat nová komedie Ženy sobě. Její hlavní hrdinka Annie momentálně neprožívá vůbec dobré období. Stálý vztah si ne a ne najít, práce ji totálně nebaví (a svým zákazníkům to dává hezky znát) a tak nějak uvízla na mrtvém bodě. Naštěstí má ale věrnou kamarádku Lilian, která se chystá vdát a právě Annie požádá o to, aby jí šla za svědka a zároveň zorganizovala nějakou pořádnou rozlučku se svobodou. Ta se toho tedy chopí s vervou sobě vlastní, ale brzy zjistí, že Lilian má novou kamarádku, která je ve všech směrech lepší než ona. A samozřejmě nebude trvat dlouho a organizátorské povinnosti se ráda ujme bohatá a úžasná Helen. Ženy sobě pocházejí z producentské dílny populárního Judda Apatowa, který dokázal pobavit peprnějšími komediemi typu Zbouchnutá nebo Kopačky. Už v nich dal jasně najevo, že vulgárnější humor mu není cizí a zároveň že se s ním dá pracovat nápaditě a v rámci možností neurážlivě. O to víc zamrzí, že Ženy sobě se mu poněkud vymkly z kontroly. Ale postupně. Potěšující je fakt, že i když tu jsou většinou ženské postavy, neberou si žádné servítky. Tudíž není nouze o sprostá slova a poměrně peprné dialogy o sexu. To divák rozhodně ocení. Zejména v první polovině si snímek drží velmi solidní tempo a hlavně úroveň vtipů. Ty jsou v rámci možností originální a fakt, že veškeré skopičiny provádějí dámy, které už by přece jen měly vědět, co od života chtějí, je posouvá do zajímavé a ne moc často viděné dimenze. Už v této fázi si ale nelze nepovšimnout, že režisér Paul Feig nemá moc citu pro humorné okamžiky. V jeho podání je fungující a úderný vtip bohužel opakován tolikrát, že zcela vyšumí a dokonce se stane trapným. Ve druhé polovině je tato slabina ještě citelnější. To je ale bohužel i vina scénáře, který se mění v jedno velké klišé. Jak všechno skončí, vám bude jasné, jen co se rozehraje hlavní zápletka. Stejně tak to, kdo s kým skončí, hned jak se postavy setkají. Nejvíce ale mrzí to, že i když se to Ženy sobě snaží sebevíc zakrýt, jsou tuctovou romantickou komedií. Jak plyne čas, hlavní postavy jsou čím dál tím nesympatičtější a otravnější. Kristen Wiig v titulní roli Annie je chvilku roztomilá, brzy ale otravná. Komediální potenciál v sobě rozhodně má, bohužel vinou scénáře (na kterém se paradoxně sama podílela) ho nemá možnost rozvinout, protože její postava je zkrátka příliš plochá. Navíc se ke konci promění v úplně tu samou uječenou ženu, jakých vidíme v "romkomech" spousty, a veškerá originalita je pryč. Totéž v podstatě platí o zbytku dámského osazenstva, s čestnou výjimkou Melissy McCarthy v roli ženichovy sestry. Ta do puntíku splňuje požadavky tzv. sidekicka a právě ona je nejvtipnější postavou v celém filmu. Ostatní jsou ke vší škodě protivné, otravné, uječené a ploché postavy, z nichž většina (a hlavní hrdinky obzvlášť) neví, co chce. Mužských figur tu moc není a až na policistu ve zdařilém podání Chrise O'Dowda se jedná víceméně o karikatury. I poznání, ke kterému Annie dojde, je příliš prvoplánovité a nepřekvapivé. Že je lepší být aktivní a vzdorovat nepřízni osudu než se litovat a užírat, víme i bez toho, abychom tenhle film viděli. Snímku příliš neprospívá ani délka. Více než dvě hodiny jsou na komedii opravdu moc, minimálně čtvrthodina klišé mohla skončit na podlaze střižny. Na druhou stranu potěší, že od stylu mluvy a používání peprných slov se nikdy neustoupí. Za zmínku rozhodně stojí i velmi pohodová muzika, která vás naladí na správnou vlnu. Divačky (a nejen ony) určitě ocení i plejádu modelů, ve kterých se ženy během filmu objeví. Jejich mužské protějšky se zřejmě budou bavit jen v první polovině, poté už se bude jednat o nutné zlo.
Zahraniční kolegové oceňují na filmu hlavně to, že postavy jsou uvěřitelné a realistické. Možná že právě na tohle tvůrci spoléhali zdaleka nejvíc a nedali si práci s tím, pojmout je charakterově rozdílně. Pět ze šesti ztvárněných žen jsou totiž jedna jako druhá, což je hrozně ubíjející a nudné. Snímek Ženy sobě tak ve výsledku působí stejně jako jeho hrdinky - na povrchu pozlátko, noblesa a krása, uvnitř však skoro vůbec nic.