Nejdříve je poněkud nutné zkorigovat synopsi, kterou u filmu uvádí jeho distribuční společnost Film Europe. Film se skutečně odehrává ve Stockholmu v roce 1982 a je o dvou skoro třináctiletých kamarádkách Bobo (Mira Barkhammar) a Kláře (Mira Grosin). Obě dívky žijí se svými rodiči, v případě Bobo jen s matkou (Anna Rydgren). Ale rozhodně se nedá napsat, že by jimi byly přehlížené. Bobina matka má svou dceru ráda. V případě Kláry je zas problém v tom, a to platí i u Bobo, že dívky rády tráví čas samy, ve svém pokojíku posloucháním švédských punkových kapel, jejichž názvy jsou pro neznalce švédské punkové scény osmdesátých let naprosto neznámé.

Každopádně obě dívky, které jak svými vlasy, tak i fyziognomií vypadají spíše jako chlapci, při návštěvě tamního kulturního centra, které slouží jako hudební zkušebna, zaberou zkušební termíny metalové kapele Iron Fist a provokativně o sobě začnou prohlašovat, že jsou punková kapela. Bobo s Klárou se začnou učit na své nástroje, Bobo na bicí, Klára na basu a zároveň se ujme zpěvu. Složí jednoduchou píseň Nesnáším sport! Ve škole se ještě seznamují s Hedvikou (Liv LeMoyne), která jim do kapely vnese i trochu opravdového umu. Všechny tři dívky pak spolu prožívají všechny své dívčí trable, včetně prvních pocitů zamilovanosti do spřízněné klučičí kapely. Problém je, že chlapci jsou dva a dívky tři. Mimo to čeká dívčí punkové trio i jejich první veřejné vystoupení. 

My jsme nejlepší!,film, který Moodysson natočil podle komiksu své manželky Coco Moodysson, je ze všeho nejvíc především odlehčením po některých režisérových depresivních snímcích, jako byla například Lilja a My jsme nejlepší! se opravdu užil až s dětskou hravostí, místy až infantilní. Opravdu zde nejde o nějakou velkou revoltu, rebelantství a v podstatě ani o punk. Ano, zaznívají zde z gramofonů a walkmana některé neznámé písně neznámých punkových švédských kapel a nezní vůbec špatně, ale o ně tu vůbec nejde. Ještě méně tu jde o nějaké hudební ambice všech tří dívek. V jejich případě se nedá mluvit o kapele, a to ani punkové, ale spíše o hraní si na kapelu.

A v tom je princip a zakopaný pes celého filmu. My jsme nejlepší! je hravý film, který si na nic nehraje, ale neustále si hraje. Tak by se dal asi nejjednodušeji tento dětský snímek charakterizovat. Nečekejte zde žádné velké konflikty a dramata jako například v jiném švédském snímku Zlo mezi námi nebo znepokojivý náhled na dětskou šikanu jako v estonském kultu Zkažená mládež. Nikoliv, celý snímek My jsme nejlepší! se nese na vlně infantilní hravosti, dětských lásek a zklamání, roztomilých i praštěných dívčích nápadů a snů a i nějaké ty dramatické prvky nemají žádný tragický dopad a následky.

Člověk si při sledování jejich počínání skoro až připadá, že sleduje osudy tří švédských Lucií z dětských filmů o Lucii, postrachu ulice, akorát že místo formeláků si holky hrají na punkerky. Ale na to, abyste je mohli brát vážně, jsou ještě příliš mladé a dětsky nevyzrálé. A nic na tom nezmění ani typicky severské užívání nervní ruční kamery, se kterou Moodysson neustále hýbe tak, že tím upomíná na kdysi velmi oblíbený prvek, kterého využívali filmaři jako Lars von Trier nebo Thomas Vinterberg v době programového hnutí Dogma v polovině devadesátých let.

My jsme nejlepší! má také skvostnou kameru a nabídne několik velmi poutavých až dechberoucích zimních záběrů zasněženého a mrazivého města, patrně Stockholmu. Nicméně valná většina snímku se odehrává v interiérech dívčiných pokojů, bytů a zkušeben. Pokud se ale dění přenese ven, nádhernými záběry kamery Ulf Brantås omámí smysly.

Herecké výkony všech tří dětských představitelek se dají označit jako uspokojivé, aniž by nějak výrazně upoutaly. Plní se jim ale dařit hlavní roli, kterou je v tomto filmu dětská hravost a přirozenost. A hudební podklad, jak už bylo zmíněno, ač složen z prakticky neznámých švédských kapel, budí chuť poznat tamní hudební scénu blíže, což je nepopopiratelný klad.

Přes všechna uvedená pozitiva, nádhernou kameru a výborný soundtrack, jsem na rozpacích, komu film doporučit. Punkeři do kina nechodí a pro děti se mi zase tak úplně nezdá být, i když jde v podstatě o dětský film. Možná tedy, že se film bude líbit spíše jednotlivcům než nějaké konkrétní cílové skupině. Celkově jsem nabyl dojmu, že si tentokrát Lukas Moodysson vybral oddechový čas, než se nadechne zase k nějakému opravdu velkému filmu. 

My jsme nejlepší! je i přes dívčiny nadšeně sebevědomé výroky o tom, že jsou nejlepší, spíše slušný, i když místy i příjemný průměr.

Český trailer filmu My jsme nejlepší!