Miroslav Böhm: Sám doma (1990) Nikdy jsem neměl rád Mrazíka. Vážně. Dlouhou dobu jsem ho v televizi trpěl a dokázal ho sledovat celého, ale když jsem v patnácti vyfasoval roli Ivánka ve středoškolském divadle, začal jsem jej doslova nesnášet. Proto jsem si hledal svůj vlastní vánoční kult, svůj vlastní kýč. Našel jsem ho až v podobě Lásky nebeské, spolu s miliony dalších. Ale nic není na stálo. Co se v mladí naučíš, ve stáří jako když najdeš, říká se. A do té mé rodinné pohody dnes nejvíce ze všeho zapadá film, na který jsem vůbec poprvé v životě byl sám v kině, bez rodičů. Útrapy malého Kevina, resp. zlodějíčků, kteří se rozhodnou Kevinův dům vykrást, jsou prostě dokonalým rodinným vánočním filmem. Totálně pobaví děti od tří do dvanácti let, puberťáci vás s ním nepošlou někam, ale s kamennou tváří si jej užijí, a my ostatní... my ostatní si rádi zazvzpomínáme na to, jak jsme se u něj totálně pobavili v mládí, nebo jej s kamennou tváří a radostí uvnitř trpěli v pubertě. Stojí totiž na nekonečné sérii gagů, které nikdy nezestárnou. Možná mám o trochu raději původní Zázrak v New Yorku, ale pokud jde o rodinný film, tak Sám doma válcuje všechny. A letos jsem si jej konečně nadělil pod stromeček na Blu-rayi...
Martin Bubrín: Láska nebeská (2003) Za těch sedm let od uvedení do kin se stala tato britská komedie novodobou romantickou klasikou a zároveň neodpíratelným vánočním dárečkem, který nemůže chybět v každé domácnosti alespoň jednou do roka. Debutujícímu Richardu Curtisovi se podařilo nemožné - ukuchtit přesně na míru spletitou mozaiku hořkosladkých příběhů, jež mají jen jediné možné zakončení. Absolutně odzbrojující pozitivní atmosféra se přenese lusknutím prstu i na toho nejzarytějšího cynika a vyžene z vás jakoukoliv depresi. Energie tady totiž proudí stejně rychle jako vám ze zásuvek protékají peníze za vánoční osvětlení. Není to je náhoda - zástup sympatických herců, chytlavé songy a dobře načasované gagy dělají z Lásky nebeské přímo ultimátní film pro každou generaci, která se nebojí si čas od času připomenout "All you need is love!". Tak se pěkně usaďte, poslouchejte a nechte se unášet na vlnách této dokonalé (nejen) Vánoční podívané. "I feel it in my fingers, I feel it in my toes..."
Zbyněk Kubín: Santa je úchyl! (2003) Pokud hledáte v době svátků protipól k laskavým vánočním pohádkám, komedie Terryho Zwigoffa Santa je úchyl! je ideální volbou. Hlavními hrdiny jsou sice Santa Claus, skřítek a malý chlapec, ale se svými ratolestmi se na jejich příběh rozhodně dívat nebudete. Tento Santa totiž děti nesnáší, namísto toho má v oblibě anální sex, chlast a hrubé nadávky a jediný důvod, proč má rád Vánoce, je ten, že se při nich se svým liliputánským pomocníkem napakují na celý rok dopředu, neboť pravidelně vykrádají obchodní domy, ve kterých účinkují. Léty zajetý stereotyp jednoho dne naruší malý svérázný klučina, který začne zhýralému Santovi naivně vysvětlovat skutečný význam vánočních svátků a opravdových hodnot. Základním kamenem filmu je výkon Billyho Boba Thortona v roli Willieho, za Santu se převlékajícího losera, ožralu a flákače. Ten jej obdařil takovou dávkou charismatu, že mezi nenávistí a lítostí k této životní trosce najednou zjistíte, že ho máte doopravdy rádi. Jeho zvrácené životní názory, sprosté hlášky a opilecké excesy by však nevyzněly tak vtipně, kdyby nebyly konfrontovány s naprosto čistou a neposkvrněnou povahou naivního chlapce, jenž oddaně věří tomu, že má tu čest se skutečným Santou, a kterého dokonale ztvárnil Brett Kelly. Santa je úchyl! rozhodně není pro každého. Osobně jej ale považuji za jednu z nejvtipnějších vánočních komedií a naprosto vyvážené dílo, které si za ty roky vysloužilo pozici sváteční stálice.
Eva Pytlounová: Lilo & Stitch (2002) Ano, i cyniky postihuje vánoční nálada. Na ulicích se válí rozsolená břečka, v rádiích hrají osmdesátkové hřejivé (občas spíš přihřáté) písně a rodinné hodnoty lze vidět i mezi policemi čokoládových Santů v Tescu. Jak se ukázalo v lednu roku 2002, zlí mimozemšťané také chápou, proč je důležité mít přátele. A já zase chápu zlé mimozemšťany. Poté, co Stitch uprchne z vězení (Critters), přistane v malé Hawaiské vesnici, potká holčičku Lilo a stane se jejím kamarádem. Lilo bydlí se svou sestrou, na paty jim šlape sociální pracovník (Muži v Černém) a destruktivní mimozemšťan v domě situaci moc nepomáhá. Film táhne typické disneyovské téma o rodině a o tom, že nikdo nemá být sám, a zároveň odstřeluje dospělé diváky kulometnou palbou odkazů, vedlejších bizarností (ničení miniaturního L.A. jako v Earth vs. The Spider, superhrdinský obleček z podprsenky, mimozemský transvestita) a linií (Lilo učí Stitche jak se stát Králem - ano, opravdu myslím Elvise). Ač ne ryze vánoční film, poselství rozhodně. A Stitch je roztomilý. Bezkonkurenčně nejlepší disneyovka.
Kateřina Samková: Ukradené Vánoce (1993) Filmy s vánoční tematikou bývají obvykle plné lásky, patosu a falešného pozlátka. Nic proti nim, při tom všem šílenství, které se při adventu odehrává, se nemůžu nikomu divit, když pak doma v teple utíká k něčemu podobnému. Sama občas taky podlehnu. Mým nejmilovanějším vánočním doplňkem a tím, co si nejčastěji na svátky pouštím, se ale už dávno stal film tak trochu jiný. Mix kapky černého humoru, precizně stylizovaného prostředí a loutek, příběhu z hlavy Tima Burtona a úžasně hravých písniček Dannyho Elfmana mě prostě nikdy nezklame. Když vidím Jacka Skellingtona, jak je znuděný vším tím strašením, které má každoročně na triku, soucítím s ním a představuji si sebe po pár letech v práci a říkám si, že ten chudák fakt potřeboval změnu. No řekněte, po tolika nekonečných letech strávených v depresivně černém městě, nezatoužili byste taky vyměnit si roli se Santou? Vkrást se do jeho pestrobarevného, pozitivního světa, šoupnout ho do velkého pytle, aby neprotestoval, ukrást mu sáně a soby a vydat se kolem světa rozdávat taky jednou radost a štěstí? Stačí prvních pár not a zpěv "This is Halloween!" a všechny starosti i předvánoční shon spadnou, jako by tu nikdy nebyly.
Eduard Spáčil: The Shop Around The Corner (1940) Dobré filmy odehrávající se o Vánocích si klidně pustím i v parném létě, ale konec roku znamená automaticky i víc volného času, takže je škoda toho nevyužít. Tentokrát mám (mimo jiné) schovaný jeden speciální snímek - The Shop Around The Corner je totiž nejen skvělý film sám o sobě, ale zároveň i jeden z těch iniciačních, které mě donutily zamilovat si klasický Hollywood. Brilantní romantická komedie klasika žánru Ernsta Lubitsche je sice místy vážná a smutná, ale asi díky tomu tak skvěle už sedmdesát let funguje. Navíc zápletka - on a ona se nesnášejí v reálném životě jako kolegové, ale zároveň si nevědomky anonymně vyměňují čím dál víc zamilované dopisy - inspirovala dnes už klasickou romanťárnu Láska přes internet s Tomem Hanksem a Meg Ryan. Nic proti těm dvěma, ale James Stewart byl asi nejlepší hollywoodský představitel sympaticky obyčejných chlapíků vůbec a jeho škádlení s naoko přezíravou Margaret Sullavan je plné vtipu a života. Zapomenout nejde ani na pro žánr velmi důležité vedlejší postavy, které jsou obsazeny do poslední skvěle. Prostě zkuste tenhle krámek ve sněhem zapadlé předvánoční Budapešti někdy navštívit. Na konci budete slzet, ale bude vám moc fajn.
Vratislav Šálek: Smrtonosná past (1988) & Smrtonosná past 2 (1990) Znáte to - máte plné břicho a nechce se vám nic. Navíc máte plné zuby přeslazených programů a filmů a rádi byste něco trošku jiného. Poradím vám - zkuste první dvě Smrtonosné pasti. Ty mají totiž k vánoční pohodě hodně daleko. Ostatně o tom by mohl John McClane vyprávět. Chtěl jen vyzvednout manželku z firemního večírku a jet domů užít si krásné Vánoce. Jenomže jakýsi Hans Gruber byl proti a celou budovu obsadil svými lidmi. Co už ten John mohl dělat? Sám proti všem jen dělal svou práci a místo rozbalování dárků a pojídání krocana pobíhal bos po skle, skákal z oken mrakodrapu a vyhazoval do vzduchu co šlo. Navíc u toho neskutečně vtipně hláškoval. Všechno ale nakonec dobře dopadlo a alespoň trochu té vánoční pohody zavládlo. O rok později se mu stalo to samé. Je to vůbec možné? Tentokráte jel pro ženu na letiště a zase tam byli. Teroristé. Johne, Johne, ty máš ale smůlu. Opět musel vše vzít do vlastních rukou a zachránit Vánoce mnoha lidem. Situaci mu navíc ztěžoval všudypřítomný sníh. I s ním si ale velký John poradil a opět vystavil zlým chlapcům stopku a utrousil u toho několik vtipných poznámek. Zkrátka a jednoduše: obě Smrtonosné pasti jsou ideální vánoční filmy, které vám dokáží, že na tom ještě nejste tak špatně a starosti se zaskočenými kostmi nebo hořícím stromečkem jsou malichernosti. Jen si stačí vzpomenout na Johna McClanea.
