Některé filmy se o ni pokoušejí, jiné realisticky skutečně působí. Faktem ovšem zůstává, že v reálném světě patrně neexistují příběhy, které by dokázaly nasytit potřeby akčního filmu, jenž chce být velkolepý, explozivní, intenzivní a za každou cenu efektní. Není ale nakonec trochu nefér vyčítat filmům něco, na čem chtějí stavět? Fikce je tu naprosto zásadní. Nejen pokračování Expendables sází mimojiné na střelné zbraně všeho druhu. Přešlap první aneb velká flinta, velkej frajer Skutečná váha zbraně a její zpětný ráz bývají věci, jejichž realitě se akční filmy vyhýbají rády. Pomineme teď křehké dámy, které si libovolným způsobem opatří bojovou brokovnici (všechny familiérně zahrnuté pod slovem pumpovačka) a bez větších potíží vystřílí celý lokál, aniž by divák nějaký zpětný ráz vůbec zaregistroval. Ono by prostě nevypadalo dobře, pokud by titulní hrdinka po prvním výstřelu skončila na zemi... Obzvláště populárním pojmem bývají rotační kulomety alias miniguny. Druhého Terminátora vynecháme, jelikož tam kulomet v rukou nedrží člověk, a vzpomeneme si na jinou kultovní záležitost Arnolda Schwarzeneggera, film Predátor. Postava jménem Blain tu vlastní variaci kulometu M134 (nikoliv XM-214, jak je občas uváděno), přičemž pro informaci asi bohatě stačí, že se celková váha zbraně pohybuje kolem čtyřiceti kilogramů a je schopná pálit kadencí šesti tisíc projektilů ráže 7,62 mm za minutu. Pro potřeby filmu byla rychlost střelby podstatně snížena, přesto je hmotnost, síla a spotřeba podobné zbraně pro ruční použití... no, řekněme, že poněkud nepraktická. Přešlap druhý aneb náboje nechybí, náboje jsou Tvůrci by klidně mohli použít alibi, že se dobíjení zbraní ztratilo ve zběsilém střihu akčních scén. Divák však nemusí patřit mezi notorické počítače vypálených ran, aby mu docvaklo, že pistole a malé automatické zbraně tak rozlehlé sklady munice nemívají. Revolvery obvykle disponují šesti ranami a většina známých pistolí na tom není o mnoho lépe. Pro příklad: M1911 sedm ran, její nástupkyně Beretta M9 patnáct ran a třeba proslulý dvoukilogramový kolos Desert Eagle sedm až devět ran. Samozřejmě, existují i zásobníky, které pojmou třicet a více nábojů, nicméně tady asi akční hrdinové výmluvu nenajdou. Skutečný důvod je prostě ten, že v rámci zachování dynamiky scény občas musí střelba pokračovat dál. Aspoň dle názoru některých tvůrců. A pozastavit se můžeme i nad tím, kde hrdinní střelci berou další zásobníky, když samotnou zbraň v předchozí scéně sebrali ze země po již nežijícím střelci... Přešlap třetí aneb monumentální destrukce Auta po zásahu mohutně explodují a létají vzduchem, skleněné tabule se tříští na tisíce poletujících kousků, z postřelených tečou litry krve, scénu osvětluje ohňostroj jisker. Tady je vcelku nasnadě, že jde především o efektnost obrazu. Reálné obrazy raněných lidí jsou odporné, proto si drtivá většina filmů vystačí s gejzíry krve, která dle mnohých stále představuje jistou poetiku bolesti; vyhřezlá střeva už jsou pro kdekoho nestravitelná. Určitá elegance je i v tříštících se tabulích skla – trikaři používají speciální sklo a pomáhají si drobnými náložemi, díky čemuž se přestřelka ve sterilní kanceláři může proměnit ve vysoce efektní šou. Pokud jsme ji tedy neviděli už stokrát. Exploze, oheň a jiskry jsou kapitolou sama pro sebe. Pyrotechnici se vyřádí a divákovi zůstává otázka, co to vlastně v té opuštěné fabrice plné kovošrotu hoří... Přešlap čtvrtý aneb střílím kdekoliv, kamkoliv a jakkoliv Tak dobře. Přiznejme si, že filmové postavy se získáním zbraně často ztrácejí mozek, zato nabývají nadpřirozených schopností. Kolikrát má někdo někoho nezranit a bez rozvahy střílí do temného kouta při prvním šelestu. Zarytí pacifisté bez mrknutí oka perfektně ovládají brokovnice, útočné pušky, kulomety a zřejmě by si poradili i s průměrným bojovým vrtulníkem. Dámy na pokraji nervového zhroucení ládují ten poslední náboj do pušky či revolveru a v poslední vteřině likvidují padoucha, jenž si za to ovšem mohl sám, protože se snažil dotyčnou dámu oslnit dráždivě pomalým krokem. Skuteční hrdinové pistolí dokonce zneškodňují helikoptéry a na míle vzdálené osoby, ačkoliv se účinný dostřel jejich zbraní pohybuje kolem stovky metrů. Zombifikovanost akčního žánru je také úchvatná - často lze padoucha vyřídit jen a pouze střelou do hlavy. Problémem obdobných scén není iracionalita zbraní. Po světě totiž chodí lidé, kteří skutečně dovedou trefovat drobné pohybující se předměty na velké vzdálenosti, vykazují superrychlé reflexy a poradí si s obrovskou škálou střelných zbraní. Problém je, že k tomu potřebují příslušné vybavení a příslušné schopnosti, které rozhodně vyděšená mamina v kuchyni, rozzuřený ajťák či šikanovaný teenager nemají. Slovo efekt je jedinou obhajobou podstatné většiny akčních filmů a záleží pouze na divákovi, zda mu to vadí či nikoliv. Něco jako žánrová lež se vyskytuje prakticky v každém filmu. Ve výsledku samozřejmě záleží především na tom, jakým stylem a jak moc nám tvůrci mají v plánu lhát...