Předpokládám, že když před vámi vyslovím jméno Pina Bausch, drtivá většina nebude vědět, o koho se jedná. Vězte tedy, že jde o německou choreografku, která zcela zásadním způsobem ovlivnila tanec a divadlo v posledních třiceti letech minulého století. Fascinovala také slavného režiséra Wima Wenderse, který s ní dlouhá léta plánoval natočit společný film. To jim ale nebylo dopřáno, neboť v průběhu jeho realizace Bausch zemřela, a celý koncept se musel změnit. Ač to tvůrce nerad slyší, snímek Pina je jednou velkou poctou této významné osobnosti světového tance. Ovšem poctou dost svéráznou a nutno říci, že pro běžného diváka ne zcela stravitelnou. Wenders se totiž rozhodl, že hold své oblíbenkyni vzdá způsobem, jenž ji charakterizoval úplně nejvíce a proslavil po celém světě, tedy tancem. Připravte se tak na to, že pokud se rozhodnete na film zajít, čeká vás hodně neobvyklý, ale také náročný zážitek. Zařadit Pinu do určitého žánru je dost ošemetné a do značné míry nemožné. Pod pojmem taneční film si po cukrkandlové sérii Let's Dance představujete asi něco úplně jiného. O čirý dokument taktéž nejde, stejně tak o to, co se označuje jako hraný (nebo polohraný) film. Jedná se svým způsobem o hodně originální a svérázný snímek, jenž se rozhodně vzpírá veškerým žánrovým škatulkám. Už jen to, že na plátně zazní jen málo slov a hlavní je tu řeč těla, je dost nezvyklé. Po většinu skoro dvouhodinové stopáže tak sledujete naprosto precizně a do posledních detailů promyšlenou choreografii, kterou předvádějí neméně kvalitně ti nejlepší světoví tanečníci. A pravdou je, že nezasvěcenému divákovi se bude místy až tajit dech, co všechno je možné vymyslet. Někdy až přechází zrak z toho, jak zdánlivě velký chaos a nekoordinované pohyby tanečníků mají svůj smysl a rytmus. Režisér si je dobře vědom toho, že sledování tanečních čísel na divadelních prknech by publikum brzy unudilo, a tak se rozhodl k originálnímu a povedenému kroku. Některé z náročných choreografií přesunul do běžných ulic, čímž jim dodal nový a dost nečekaný rozměr. Kontrast mezi krásným a dost poetickým pohybem, jehož pozadí sestává z jedoucí lanovky nebo běžně pulzující silnice, je opravdu esteticky zajímavý a patří k nejpovedenějším pasážím celého snímku. V kombinaci s krásnou a romantickou hudbou někdy působí jako z úplně jiného světa. Pina je unikátní také v tom, že je prvním evropským "hraným" 3D filmem. Ač se to zdá absurdní, kritizované 3D tu funguje jako málokde. Wenders totiž umí výborně pracovat s prostorem a možností, které mu nová technologie dává, využívá takřka na maximum. Ve chvílích, kdy je děj umístěn na pódium, je výborně navozen pocit, že divák je přímo před (nebo za) tanečníky a vše sleduje takříkajíc z první ruky. Momenty, které jsou zabírány z pohledu aktérů, kteří kooperují s kolegou, to jen umocňují. V exteriérových scénách (s výjimkou rozjeté lanovky) sice prostorový efekt není tak markantní, na celkovém zážitku to ale rozhodně neubírá. Přes všechna zmiňovaná pozitiva se bohužel po určité době dostaví nuda. Ač se tvůrce snaží sebevíce, stereotypu se zkrátka nevyhne. Ani sebekrásnější choreografie se prostě věčně sledovat nedá. Výsledku podle mého názoru nepomáhá ani to, že neznalý divák vůbec netuší, zda se před ním celou dobu odehrává jedno představení, nebo jich je více. Stejně tak kvůli chybějícím titulkům neví, kdo mluví, takže vypovídající tanečníci jsou pro něj jen tváře beze jména. Pokud ale čekáte, že se v průběhu filmu o osobě Piny Bausch něco dozvíte, jste na omylu. Jaká byla? Co měla ráda? Co jí dělalo radost? Jak moc obětovala své práci? Odpovědi na tyto (a mnohé další) otázky zůstávají nezodpovězeny, což je do značné míry škoda, protože po všech těch krásných choreografiích dychtíte po tom, poznat člověka, který za nimi stojí. Takto vlastně jen často slýcháte, jak úžasná žena to byla a jak všem svým svěřencům dodávala sílu už jen svou přítomností.
Český trailer filmu Pina Pina určitě není špatný film. Jde jen o to, kdo si k němu najde cestu. Fanatičtí příznivci tance a jeho osobností budou určitě v sedmém nebi a všechny nedostatky mu rádi odpustí. Ti ostatní, kterých bude asi většina, uvidí něco hodně neobyčejného, ale poměrně dost náročného. Leč chvílemi nudného. Zda do tohoto investovat své peníze, nechám plně na vás. Litovat byste toho ale příliš neměli. P.S.: Snímek bude promítán v rámci Festivalu tanečních filmů, jenž se uskuteční od 8. do 11. září.