Poněkud zjednodušeně je vykreslena i většina postav – muži jsou obvykle napsaní jako jednorozměrní a trapní sexističtí šovinisté a proutníci, radikální aktivistky jsou zas vylíčeny jako společensky nepřizpůsobivé rebelky, bojující nepříliš efektivně proti patriarchátu sprejováním naštvaných hesel po billboardech a zdobením mužských soch slupkami od banánů. Výjimkou je hlavní hrdinka Sally, která také není napsaná kdovíjak skvěle, ale alespoň vedle ostatních působí jako živoucí postava a ne jako konstrukt vytvořený za účelem sdělení, že sexismus je špatný. Za zmínku stojí dojemný závěr filmu, v němž vidíme reálné předobrazy jednotlivých hrdinek v jejich současné podobě, přičemž z jejich pohledů ve tvářích je evidentní, že jsou ve skutečnosti mnohem zajímavější a vrstevnatější oproti tomu, jak jsou ztvárněny ve filmu.

 

O zmíněné nedostatky ve společnosti se snímek Problémissky tudíž pouze lehce otírá, v žádném případě neříká nic nového a do živého tne jen sporadicky a v náznacích – třeba když konfrontuje snahu aktivistek o bojkotování soutěže s myšlenkou, zdali tím v důsledku nejdou proti naději černošských žen na prosazení ve společnosti alespoň prostřednictvím populární mezinárodní show. Podobně nadějně vyznívají i jiné pokusy o konfrontační dialog, třeba mezi Sally a její konzervativní matkou („celý život jsi měla radši tátu než mě, tak proč teď proti mužům bojuješ“), případně i výstižně pojaté scény, jako je ta, v níž Sally s hrůzou v očích sleduje, jak si její malá dcera hraje na modelku a natřásá se, povzbuzovaná babičkou, že jí to moc sluší. Sympatické je i poukázání na to, že ani některým účastnicím soutěže miss není postavení žen ve společnosti lhostejné a že si o slavnostním ceremoniálu a jeho organizátorech myslí své.

 

I tak ale stále platí, že všechna ta snaha o prezentování nějakých názorových stanovisek končí ve filmu Problémissky pouze u značně opatrných a mělkých náznaků, až tedy na ono nejvýrazněji zastoupené téma kritiky sexismu, jemuž je do jisté míry podřízena i kamera – scény ze soutěže jsou například stylizovány tak, aby evokovaly záběry z trhu s dobytkem, k němuž je soutěž Miss World ve filmu kvůli údajně ponižujícímu nakládání se ženami častokrát připodobňována. Z hlediska komedie jde navíc o snímek nanejvýš úsměvný, neb humoru v něm najdete jen pomálu. Jako lehkonohou exkurzi do časů počátku vzniku feministických hnutí jej však naštěstí obhájit lze.