Katastrofické filmy o ničivé síle přírodních živlů byly na absolutním vrcholu v devadesátých letech, kdy jako by diváky a tvůrce naprosto fascinovalo, co dovedou extrémně silné větry, bouře nebo opravdu hodně vody. Pak jim ale utnulo a tento subžánr byl v podstatě uložen k ledu a stal se jen milou vzpomínkou reprezentovanou pár kousky v soukromých videotékách. Proto bylo velikým překvapením, když se letos v plánu premiér objevil snímek s všeříkajícím názvem V oku tornáda, který se pokouší na zmiňované období navázat.

Centrem jeho dění je americké město Silverton, které se v jediném dni ocitne přímo ve středu několika tornád, která ho totálně zpustoší. Když už se zdá, že vše je pryč, předpovědi prozradí, že to nejhorší má teprve přijít. Místním tak nezbývá nic jiného než najít nějaký bezpečný úkryt, kde by vše přečkali a posléze se začali s katastrofou vyrovnávat. Mimo nich ale do Silvertonu míří tým profesionálních lovců tornád, který by rád zvěčnil záběry, na které se mnohdy marně čeká celý život. A o ten půjde samozřejmě všem. 

Režisér filmu Steven Quale se rozhodl, že film natočí pomocí ručních kamer, tudíž se pokusí o jakýsi pseudodokument. A nemusíte se této informace lekat, protože tento dnes už ne moc vzývaný postup si bez problémů obhájí. Tvůrce opravdu dosahuje relativní autentičnosti a různým přestříháváním na bezpečnostní kamery nebo kamery připevněné na speciálně vyrobeném vozidle se navíc vyhýbá tradičnímu nešvaru podobných filmů, tj. toho, že hrdinové natáčejí videa i v situacích, kdy by běžně uvažující člověk všeho nechal a utíkal. 

Důležité je zmínit, že Quale je původem trikař a kameraman (spolupracoval třeba s Jamesem Cameronem na Propasti, Titanicu a Avatarovi), což je dost znát. Jakmile totiž na plátně řádí tornádo, je opravdu nač se dívat. A vůbec nevadí, že je všechno notně přepálené (je schopno zvednout do výšky obrovsky těžké letadlo, ale dva amatérské poloopilé kaskadéry jen zavěsí na strom). Na technické stránce si tvůrce dal záležet opravdu maximálně, protože i zvuk je naprosto fenomenální (doporučuji si vybrat skvěle ozvučené kino) a v kombinaci s ručními kamerami si divák místy může skutečně připadat přímo v centru dění, což je jedině dobře a ještě to umocňuje poměrně sugestivní a autentický zážitek. Ten je dán i šikovně zvoleným obsazením tvořeným vesměs neznámými, nicméně slušně hrajícími tvářemi.

Bohužel se tu i vypráví příběh, a to už problém je. Postavy, které se zde objeví, jsou nezajímavé, zaměnitelné, klišovité a občas se chovají dost nelogicky, čímž se tvůrce nevyhýbá nechtěné směšnosti. Tím pádem tu nenajdete nikoho, s kým byste se nějak sblížili nebo mu drželi palce. Ani dialogová stránka příliš nefunguje, protože zkrátka nemá co nabídnout.

Je také škoda, že se Quale v rámci co nejširší divácké přístupnosti pokusil zavděčit úplně všem. To tedy znamená, že pro teenagery tu jsou jejich vrstevníci řešící problémy s rodiči a prvními láskami a dva naprosto zbyteční amatérští vyznavači adrenalinu, kteří soutěží o to, kdo natočí lepší video na YouTube, a tím pádem se starají o nutnou humornou vložku. Dospělí by se pak měli ztotožňovat s pár dojemnými momenty, důrazem na rodinné hodnoty, moralizováním o ničení planety a jakýmsi drobným přesahem. Tyto snahy se navzájem značně bijí a i z důvodu nedořešenosti a útržkovitosti nepůsobí tak, jak byly asi zamýšleny. 

Přes veškerou kritiku je ovšem V oku tornáda poměrně příjemným překvapením a částečným oživením archaického subžánru a ukazuje cestu, jak k podobným snímkům v jedenadvacátém století přistupovat. Pokud si pro návštěvu zvolíte perfektně ozvučené kino a sednete si na to správné místo, troufnu si tvrdit, že si film užijete se vším všudy. Návštěvu biografu tak důrazně doporučuji, protože se obávám, že s přechodem na obrazovky a monitory ztratí tenhle kousek ze svého kouzla docela dost. A to si svým způsobem tak úplně nezaslouží.

Český trailer filmu V oku tornáda / Into the Storm