Václava můžeme zařadit do nové polistopadové české vlny mladých tvůrců, kteří na sebe výrazně upoutali pozornost domácí i světové veřejnosti už svými celovečerními debuty. Vedle Václava s Marianem k němu můžeme počítat například Sašu Gedeona s Indiánským létem, Davida Ondříčka s filmem Šeptej nebo Petra Zelenku s hudebním pseudodokumentem Mňága: Happy End. Všechny filmy mají kromě výše zmíněného společné i datum vzniku, pohybující se kolem roku 95/96.
Malý romský chlapec Marian Kováč (Štefan Ferko) je odebrán od své početné rodiny a umístěn do výchovného ústavu, kde má být zcivilizován a připraven na budoucí život "slušného člověka". Ve výchovném ústavu poznává další romské chlapce a vychovatelky, ale po neúspěšném citovém sblížení s jednou z nich (Jaroslava Vysloužilová) se jí pokusí zabít. Marian už jako mladý muž (Milan Cifra) je stále v ústavu, kam přichází noví a mladí vychovatelé David (Radek Holub) a Eva (Tereza Grygarová-Groszmannová) - spolu naplánují s chovanci ústavu malý výlet, který se ale poněkud zvrtne. Po dovršení osmnácti let je Marian přeřazen do kriminálu a po nějaké době je propuštěn na svobodu. Tam potkává romskou dívku Tinu (Ludmila Kroková), se kterou chce žít... Ani to ale nakonec nedopadne "podle plánu".
Václav je typem režiséra, který se divákům nepodbízí a přesně takovým filmem je i Marian. Je jasné, že na první pohled nezáživné téma, kterým je jeden (ne)obyčejný život romského chlapce (muže) v československé (posléze české) společnosti, neboť děj Mariana je situován zhruba mezi počátek osmdesátých a polovinu devadesátých let, není zrovna tím, na co by masy diváků letěly. Naopak, spíše se takovémuto druhu filmů drtivá většina "normálních" diváků vyhne obloukem. Každopádně, kdo bude chtít, tak si Mariana najde (připomene či objeví) a dobře udělá. Protože Marian je, i kdybychom odhlédli od jeho obsahu, poctivou a vyzrálou filmařinou, která se u režiséra, natož mladého debutanta (Václavovi bylo tehdy necelých 30 let) nevidí často. Jinými slovy, Václav má, jak se říká, talent od boha a má ho na rozdávání.
Jenže odhlédnout od obsahu filmu, zvláště když je pro jeho režiséra důležitý a osobní a pro nás stále aktuální, by byla chyba. V Marianovi jde ruku v ruce obsahová hloubka s adekvátní filmovou podobou. Na rozdíl od většiny polistopadové české kinematografie Marian netrpí takzvanou televizností, tedy tím, že by šlo jen o lepší verzi televizního filmu. Naopak Marian je ryzím kinematografickým zážitkem, kde si můžete dosytosti vychutnávat všechny dílčí složky, jaké film obsahuje.
Je tu výborná kamera, která nabízí působivé detaily tváří i nádherné krajinářské celky. Je tu působivá hudební složka režisérova otce Jiřího Václava, která přesně dokresluje jednotlivé sekvence a zesiluje jejich emocionální dopad a věrně odpovídá jednotlivým náladám, které ta která scéna vyvolává. Rovněž zvuková složka, odhlédneme-li od hudby, je na vysoké a profesionální úrovni. Marian má svůj vlastní filmový rytmus, děj nikam nespěchá, ale zároveň se zbytečně nevleče. Vše je tu přesně a citlivě odměřeno, což je zásluhou Václavova talentu, ale i porozumění, s jakým se této látky chopil.
Svůj dokumentaristický původ prozrazuje i jeho cit pro výběr hlavních představitelů. Pro klíčové role romských chlapců vybral neherce, kteří před kamerou nehrají, ale jednoduše "jsou". Všechny scény z ústavu působí vyloženě autenticky a nikde necítíte velkou faleš nebo touhu po efektu, kterou naleznete například v Renčově tematicky malinko podobném a taktéž působivém debutu Rekviem pro panenku. Václav se vyhýbá naturalistickým a rádobycool scénám alá Bastardi, jejichž režijní diletantismus je mimochodem na míle daleko profesionalitě tvůrců Mariana, přesto je syrový až až. V titulní roli Mariana se objevují dva neherci a oba bez jakýchkoliv filmových zkušeností ho zahráli bez přehánění a civilně přesvědčivě. Jediným známějším hercem tu je Radek Holub, kterému zase nečiní potíže souhra s nehereckým ansámblem, do něhož snadno zapadnul.
Marian v sobě ve vyvážené míře snoubí to, co by měl každý dobrý film mít – závažnost a hloubku tématu a myšlenky s profesionálním a řemeslně jistým provedením. Což jsou kvality, které by měly být u filmařů samozřejmostí, ale opak je většinou pravdou. Marian byl nominován na čtyři České lvy za rok 1996, ale ve finále dostal přednost jiný a daleko roztomilejší chlapec, Kolja ze stejnojmenného filmu Jana Svěráka. Pro úplnost dodejme, že za snímek získal Václav Stříbrného leoparda ve švýcarském Locarnu. Celý film lze v dobré kvalitě zhlédnout zde.
