Marek Slovák - Východní přísliby
David Cronenberg má ve své filmografii několik snímků, jejichž část se odehrává během vánočních svátků. Kdo zná tvorbu kanadského tvůrce, ví, že nemůže očekávat atmosféru klidu, míru a rodinné pohody, nýbrž její důmyslné a důsledné podvracení. Máte-li chuť na kingovskou variaci Rabid s pornohvězdou Marilyn Chambers v hlavní roli, dočkáte se scény, kdy je při zmatku v obchodním domě omylem zastřelen policistou Santa Claus. Lidi se smyslem pro černý humor jistě pobaví, že po popisované sekvenci následuje střih na televizní obrazovku, kde právě běží animovaný pořad pro děti o rajčatovém muži, z kterého se vinou rozmačkání stane kečup.
Vedle tohoto špílce ale Východní přísliby, jejichž syžet začíná Vánocemi a končí Novým rokem, působí mnohem komplexněji. A to nejenom tím, že vstupují do složitého vztahu k předchozímu Cronenbergově počinu Dějiny násilí, ke kterému tvoří určitou antitezi. Velmi (sebe)uvědoměle totiž pracují s vývojovými vzorci, jež jsou příznačné pro vánoční příběhy, ale nikoliv v tak subverzivním podání. Namísto toho, aby se dítě narodilo, zápletku odstartuje jeho smrt. Neočekávejte ani vykoupení hříšníka, který se přikloní k odvrácené straně zákona, čímž zavrhne svou starou identitu. Pro úplné docenění ale nejlepší bude, pokud si pod stromeček nadělíte combo Dějiny násilí a Východní přísliby.
To tak jednou o Vánocích sedíte do pozdních nočních hodin u televize, a aniž byste měli potuchy o tom, co je zač, uvolíte se dívat na film. Začíná hezky komediálně a svátečně s rodinkou u štědrovečerní večeře. Jenže potom místo očekávaného cukrkandlu a lehkého humoru situace nabere trochu jiný spád a na scénu nakráčí ne dobrosrdečný bělovousý děda, ale dvoumetrový řízek, který členy rodiny hezky bez okolků a bez servítek jednoho po druhém naporcuje a celé divadýlko zakončí elegantním hvězdicovým killem. Jako rozčeření sváteční letargie to zafungovalo spolehlivě. A ani nevadil fakt, že po parádním nástupu už Ďábelskému Santovi došla šťáva a s žádnou další efektní řezničinou se nevytasil. Pro každou zvrácenou a morbidní duši je tenhle film fajn způsobem, jak si po kolotoči vánočních strastí i slastí hezky odpoledne oddechnout a s mozkem nastaveným na "off" se nenáročně zabavit.
Martin Bubrín – Rare Exports
Santa Claus není ten dobrosrdečný děda, co každé Vánoce přijede s kamiónem Coca Coly, jak se nám každoročně snaží namluvit reklamy a filmy. Ve Finsku se na tuto vánoční ikonu rozhodli podívat trochu jiným způsobem – v hororové komedii Rare Exports, která vychází ze dvou předchozích kraťasů u nás uvedených jako Vzácné zboží a Vzácné zboží 2, jde o démonickou a děsivou bytost, kterou američtí průzkumníci vykopou někde za polárním kruhem – a následně zjistí, že měli strašidelného dědulu raději nechat dřímat pod ledem. Ve snímku Jarmari Helandera se, na rozdíl od norské zombie-náckovské vyvražďovačky Mrtvý sníh, zdaří zdatně zkombinovat brutální černý humor s žánrem hororu, fantasy a dětského rodinného filmu.
Zkrátka jako byste chvíli sledovali Vetřelce nebo Věc a vzápětí dostanete poctivou dávku Sám doma nebo Vánočního příběhu. V tomto šíleném žánrovém crossoveru můžete zkrátka čekat cokoliv od „tak trochu“ vraždícího Santy po masožravé elfy, zároveň je na něm chytlavé, že vypadá na první pohled jako ryzí americké béčko, ale zároveň obsahuje typickou severskou odtažitost a jinakost. Pro nalákání si níže pusťte jeden z krátkometrážních počinů, z nichž Rare Exports vychází...
Máte plné zuby Popelky na plese a Lásku nebeskou byste mohli recitovat slovo od slova? Zkuste vánoční atmosféru ladit v temnějších žánrech. Gremlins jsou bubumedie, kočkopes mezi hororovou groteskou a rodinnou řachandou, ve které je každá postava tak činorodá, že vánoční maloměsto bezmála lehne popelem. Otecko-vynálezce se snaží změnit svět nefunkčními a nesmyslnými výtvory, loajální maminka jako by vypadla z Kill Bill, synátor je pro rande ochoten vykrvácet a stádo plyšových delikventů projevuje sadistické sklony, cinefilní zaujetí a manýry jako vystřižené ze salonu 30. let. Gremlini jsou vražedně roztomilí, zákeřně zlobiví. Tohle je film, jehož existenci by děti měly před rodiči preventivně zatajit, jinak je pod stromkem čekají maximálně polomrtvé akvarijní rybičky. Ale nekrmte je před půlnocí.
Vánoce jsou možná pro většinu svátky klidu, pro Mikaela Blomkvista rozhodně ne. Po těžké profesní prohře a osobnostní degradaci se na svátky uklidí do odlehlého sídla průmyslníka Vangera a místo shánění dárků pátrá po tom, kam zmizela jeho milovaná neteř. Cukroví, nějaké té ryby a atmosféry rozsvíceného stromečku se rozhodně nedočká, protože bude mít vůbec starost o to, aby se dožil minimálně Silvestra. Netuší, jak moc je rodina Vangerů zkažená a co všechno ukrývá. V režii Davida Finchera se navíc těšte na temnou a depresivní atmosféru, která má k Vánocům hodně daleko a černohumornou scénu mučení Daniela Craiga za doprovodu Enyi.
Zapomenout nesmíme ani na podivnou hackerku Lisbeth Salander, která na Vánoce taky zvysoka kašle a trávit je s rodinou by pro ni bylo vskutku peklo, a je vysoce pravděpodobné, že k večeři by se servírovala pěkná jatka. Ne, tady opravdu vánoční pohodu nenajdete ani lupou. Spíš po zhlédnutí Mužů, kteří nenávidí ženy (a je celkem jedno, v jaké verzi) oceníte, že jedinou vaši starostí je to, kdy nakoupíte dárky a ozdobíte stromeček. Jako alternativní vánoční film ale tahle severská krimi funguje báječně. 
