Když před pěti lety vstoupil do kin svérázný animák Persepolis podle íránského komiksu, byla to poměrně událost a režisérská dvojice Vincent Paronnaud, Marjane Satrapi se ihned dočkala nominace na Oscara za nejlepší animovaný film. Nyní přichází titíž tvůrci s volným pokračováním, které dostalo gastronomický název Kuře na švestkách. Jeho hrdinou je slavný houslový virtuóz Nasser Ali Khan (jehož bratr Abdi se v Persepolis objevil jako dědeček a komunistický princ), který jednoho dne přijde o své housle. A ač se snaží, seč mu síly stačí, sehnat nové, nedokáže najít takové, které by mu plně vyhovovaly. Jelikož tím ztratí jediný smysl života, rozhodne se zemřít. Uloží se do postele, kde bilancuje svůj život a vzpomíná na zásadní události, které prožil. A dokonce se dozví i o budoucnosti svých dvou dětí. Ač Kuře na švestkách oproti svému předchůdci není (až na jedinou výjimku) animovaný, je na něm nicméně poznat, že jeho tvůrci mají v tomto žánru slušnou průpravu. Stejně tak i neznalému divákovi po chvíli dojde, že snímek vychází z komiksové předlohy. Oba režiséři totiž naprosto bravurně pracují se zkratkami a střihem. Dvě scény, které spolu nijak nesouvisí, dokáží propojit přirozeně, nápaditě a přitom velmi jednoduše. Ona hravost a invenčnost je charakteristická pro celý film. Už jen rozvržení barev a používání filtrů je poměrně neotřelé a přesně se hodí do nálady celého snímku. Ač ten pojednává o smrti, není tak ponurý, jak by se mohlo zdát. Vizualice je vskutku šílená (místy ale až moc) a balancuje přesně na hranici kýče, nikdy ji naštěstí ale nepřekročí. Divák se tak může kochat hezkými záběry a výjevy, které rozesmutní i pobaví. Celkovou atmosféru dotváří i trefná tklivá hudba, která zapadá do zvoleného konceptu. I příběh, který je v tomto případě malinko pohádkový, je díky zvolené formě flashbacků a náhledů do budoucnosti poměrně zajímavý. Ve svém základu je ale dost fádní. Po většinu stopáže udrží pozornost i střídání žánrů - jeden z "flashforwardů" je čistě animovaný, další je zase výtečnou parodií na americké sitcomy. Tím pádem se divák vlastně příliš nenudí a solidně se baví. Nehledejte v něm však žádný přesah, o jehož existenci se tvůrci někdy snaží přesvědčit. Opravdu tu žádný není. Velký podíl na vydařeném výsledku má i představitel hlavní role Mathieu Amalric, kterého rozhodně nepřehlédnete. I když k jeho postavě nelze vzhledem k jejímu chování a životnímu postoji zaujmout úplné sympatie a někdy je její jednání vyloženě protivné, je to on, který na sebe strhává veškerou pozornost. Ostatní zúčastnění (včetně třeba stárnoucí, ale stále charismatické Isabelly Rossellini) nemají ani zdaleka tolik prostoru jako on a tudíž nemají šanci více zaujmout. Všechno dohromady to víceméně funguje, paradoxně ale některé z výhod, které jsem zmiňoval výše, jsou největšími slabinami snímku. Onoho míchání žánrů a forem je přece jen někdy až moc a částečné zvolnění by v tomto směru neuškodilo. Výsledek pak působí příliš epizodicky a nesourodě, což určitě není nejlepší. Podobně jsou na tom časové skoky, které jsou zejména v úvodu chaotické a orientaci zbytečně ztěžují. Divák tak delší dobu přemýšlí o tom, kdy se co odehrává. Malinko zamrzí také fakt, že v polovině nedlouhého filmu (pouhá hodinka a půl) se tempo malinko zadrhne a vše se začne nepříjemně točit v kruhu. To jde ale na druhou stranu s mávnutím ruky později přejít. Kuře na švestkách je přes smutné téma veskrze pohodový film, který pobaví i trošku dojme. Je tedy jako dělaný pro aktuální zimní období, kdy je všude plno melancholie. Chcete-li se do podobné nálady dostat, návštěva kina je pro vás jednou z možností. Po zhlédnutí filmu si uvědomíte, že život vlastně není tak špatný a něco na něm je. Jde jen o to, z jaké strany na něj nahlížíte.

Český trailer filmu Kuře na švestkách